Vše není jen o začátku.. :)

23. května 2018 v 23:55 | Raduusg |  Téma týdne
Ahoj,tak jsem se rozhodla že budu psát články i k tématu týdne... což tento týden je: Začátek a konec.

Už pár dnů zvažuji,co k tomuhle tématu napsat. Psát tu kraviny,že každá věc,každá situace no a prostě úplně všechno má svůj začátek a konec mi přijde divné,tohle snad ví úplně všichni.
Já tenhle článek,jako správná sestra věnuji spíše do zdravotnictví a trošku do smutného nádechu, co se týče umírání. Tak jako všechno,i život ma svůj začátek a konec. A jelikož pracuji na ldn a ne na porodnici budu se věnovat převážně tomu ,,konci".
Za svoji praxi (neni to moc cca 4 roky), jsem se smrtí setkala hodněkrát. Když si vzpomenu na svůj prvni zážitek,bylo to když jsem těžce nemocnému (už nevim co přesně mu bylo,myslim si že rakovina jater) podávala infuzi. Zavolala jsem si k tomu učitelku, šli jsme spolu na pokoj,infuzi jsem si zavesila do stojanu, odepla jsem mu kanylku a chtěla napojit infuzi. V tom jsem ucitila,ze přestal dýchat. Podívala jsem se na něj,na učitelku a věděli jsme obě dvě,že je konec... Zavolali se doktoři,ti konstatovali smrt a já zbytek praxe probrečela a byla jsem mimo. Dlouho jsem se s tímhle zážitkem nemohla srovnat. Ten pán,určitě měl rodinu,děti,velky a dlouhý životní příběh a na konci toho příběhu jsem stála já. Já byla poslední koho spatřil, kdo se ho dotkl,kdo na něj mluvil...
Postupem času,jsem v těchhle věcech docela obrněla a exity jsem začala vnímat jako součást běžné praxe. Ale vzpamatovala jsem se opět při jednom opravdu ošklivém exitu,kdy jsme asi půl hodiny resuscitovali a zbytečně. Opět jsem u paní,kdy mi říkala že ji je zle ať zavolám doktora, byla posledni s kým mluvila...
Dochází mi,jak tady tyhle věci berou zdravotníci,až moc běžně a jakoby nic. Ovšem myslím,že je to dost špatně. Vím,že je to jakýsi druh obrany zdravotnického personálu, aby se z toho jednou nezblaznil. Nejde to,aby si každý exitus bral osobně. Ovšem co jde změnit je lidský přístup a úcta k umírajícímu a již mrtvému tělu.
A nad tím by se měl zapřemýšlet úplně každý,jestli jeho manipulace s tělem je správná a uctívá.


...


Ráda bych napsala něco více pozitivniho,ale bohužel k tomuhle tématu, mě nic jiného nenapadlo,tak to omluvte :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 24. května 2018 v 0:15 | Reagovat

Chtěla ses vyhnout tomu, o čem píší ostatní lidé, ale paradoxně články o smrti a narození jsou docela časté. Tenhle článek je "naštěstí" pojat trochu jinak než jen jako prostá úvaha, že se člověk narodí a zemře.

Přijde mi to nezbytné, aby byl personál obrněn, když někdo přijde, protože to je jejich práce. A kdyby nebyli obrněni, pak by svou práci nemohli dělat dobře. Tím neříkám, že by se neměli k lidem chovat slušně a s úctou.

Věřím, že jsi byla mimo, když ten pán zemřel. A musel to být pro tebe šok, že jsi byla poslední. A víš co? Byla jsi u něj, nezemřel sám. Což je přeci lepší, ne? I když je to smutné.

Ovlivnit okolní svět je dst těžké, můžeme se o to pokusit jen tím, jak se sami budeme chovat.

Balzaca mám velmi ráda. Hlavně pro způsob tvorby. Skvělý citát. :-)

2 Kitty Kitty | Web | 24. května 2018 v 14:11 | Reagovat

Děkuji za náhled z druhé strany konce člověka. Vlastně jsi byla na úplném začátku této problematiky. A konec byl možná vysvobozením. Člověk nebyl v posledních chvílích SÁM a to je důležité. Kdyby byl na celém světě už sám, přece neodešel osaměle - byla jsi nevědomky u něho, slitovná a ještě panensky ošetřovatelsky citlivá. Moc pěkně jsi to zpracovala, tvoje vyznání z vašeho prostředí je objevné pro řadu z nás. Někdy nezbude umírajícímu než jeho nemocniční sestra...

3 raduusg raduusg | 24. května 2018 v 14:19 | Reagovat

[1]: Děkuji za názor, samozřejmě že by měl být zdravotnický personál takzvaně "obrněn", ale myslím si že zrovna co se týče umírání, mělo by se to brát trochu jinak, než co jsem už třeba zažila... Nechtěla jsem to rozepisovat, není to moc hezké ke čtení, jak se někteří dokážou chovat k "tělu". Chtěla jsem pouze poukázat na to, že i tohle se děje né zrovna správným způsobem :-)

[2]:  Moc děkuji za názor :-)

4 Eliss Eliss | Web | 24. května 2018 v 17:02 | Reagovat

Jsi statečná, já bych takovou práci dělat nemohla, obdivuji tě...

5 raduusg raduusg | 24. května 2018 v 19:53 | Reagovat

[4]:  Děkuji mockrát :-)

6 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 25. května 2018 v 12:09 | Reagovat

[3]: Samozřejmě nevím, jak to tam chodí. I když je to smutné čtení, ráda bych si to přečetla. Možná, dokud to nevím tak to nedokážu objektivně posoudit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama